Přestože jsem vyrostli v jiných státech tak nase nazory byli velkmi podobné, kultrní zážitky byli stejné, četli jsme stejné knížky, viděli stejné filmy. Na mé stáži se nachází kolegové z 23 států EU a další z 15 mimoevropských států…stále mám možnost utvrzovat se v tom že vysokoškolsky vzdělaní lidé v Evropě jsou si čím dál tím bliž. Jedna věc se však asi nikdy nezmění a to je představa a náhled na čas. Vždy když mám schůzku s někým z Itálie,Bulharska, Řecka či jiných států známých pro jejich nedochvilnost musím počítat s pozdním příchodem 15 minut i více.
Proto jsem se včera radoval když jsem šel na schůzku ze svou kolegyní z Rakouska, protože jsem věděl že jsem oba zvyklí na staré Rakousko-Uherské pořádky a oba tedy příjdeme na čas, ne-li dříve. A přesně tak to také bylo.
PS:poté nás čekal návrat do Belgické reality ovlivněný francouzským přístupem k životu…snažili jsme se dostat do kanceláře, kde máme speciálně pro nás povolen vstup i o víkendu. Na vrátnici jsme se dozvěděli, že naše nadřízená sice poslala před 14dny email kde pro nás žádá vstup, ale tento jeste nebyl vyrizen. Kdyby byl tak bychom o tom prece byli informovani emailem.
